Obyvatelé Ameriky byli vždy velkými kutily a vynálezci. Nejvíce se tato vlastnost projevovala u dřevorubců a obecně u lidí, kteří pracovali se dřevem. Ještě před nástupem moderního vybavení si zejména dřevorubci a těžaři chtěli usnadnit a urychlit práci a odlehčit svým bolavým zádům. Proto vynálezy ze světa dřevorubců nebyly (na rozdíl od jiných oblastí) kvůli slávě a bohatství, ale hlavně z praktických důvodů. I proto často docházelo k “půjčování” a sdílení nápadů mezi dřevorubci, kteří své myšlenky vzájemně vylepšovali a dováděli je tak o něco blíž k dokonalosti.
Dřevorubci byli dříve považováni za jednoduché, někdy až za ignoranty, kteří nic pořádného nedělají a ve volném čase se jen baví nebo mezi sebou soupeří. Několik z nich však posunulo svými vynálezy celé těžařské odvětví o značný kus kupředu.
Například John Dolbeer v 19. století vynalezl parní naviják, který dřevorubcům pomáhal s taháním klád v obtížném terénu. Dolbeerův vynález byl tak úspěšný, že se používal ještě téměř o 100 let později. Ephraim Shay k tahání klád v lese dokázal využívat dokonce parní lokomotivu. Kvůli zjednodušení a rychlosti stavby kolejí využíval pražce z javoru a březové koleje. Po vynálezu spalovacího motoru ani těžaři nezaháleli a nahradili parní stroje. I sám Henry Ford se přijel podívat “co to tam dělají s jeho stroji”. Ed Stamm z Portlandu v Oregonu jednoho dne na cestách pozoroval traktory na skládce a když se vrátil domů, společně se svým přítelem Erniem Swigertem sestrojili první buldozer pro použití v lese. Z jejich stroje vycházeli i vojenská vozidla, která se používala ve 2. sv. válce.
Nástup motorových pil ušetřil dřevorubcům spoustu práce |
I přes množství různých vynálezů a zlepšení, jako byl vývoj spalovacího motoru, rozvoj mechanizace apod., pila vypadala pořád skoro stejně, jako na počátku kácení stromů. Většina pokusů o modernizaci skončila nástroji, které byly prakticky nepoužitelné - ať už kvůli složité obsluze nebo velikosti, kvůli které byla manipulace v lese velmi obtížná. Mobilní pila, se kterou jste mohli prakticky kamkoliv, tak byla stále v nedohlednu.
První náznak dnešního pilového řetězu se objevil v roce 1858, kdy Harvey Brown na patentovém úřadě v New Yorku představil “nekonečný řezací mechanismus” s výměnnými zuby. V podstatě se jednalo o pásovou pilu poháněnou řemenem, na které bylo možné měnit jednotlivé zuby. Tento vynález o 5 let později vylepšil George Kammerl, který zuby posunul na vnější okraj. Kammerlova verze však neměla příliš dobře řešenou vodící část a tak se neujala. Obě verze už se dají považovat za předchůdce pilového řetězu, jak ho známe dnes.
Ve druhé polovině 19. století se ve Spojených státech objevil minimálně tucet patentů v souvislosti s pilovým řetězem, ale žádný z nich stále nebyl použitelný pro každodenní těžbu v lese. Poprvé až v roce 1871 se objevil návrh parně poháněné pily, která byla (na tehdejší dobu) mobilní. Ačkoliv panovaly určité pochybnosti o efektivitě tohoto návrhu, skupina vizionářů v něm viděla budoucnost.
James Shand a jeho “nekonečný řetěz” z roku 1918 |
V roce 1905 byla v Californii testována první řetězová pila poháněná benzínovým motorem. Ačkoliv jméno vynálezce není známé, události se účastnily desítky dřevorubců. Pila využívala námořní motor chlazený vodou, který poskytoval dostatečný výkon pro přeřezání kmenů, které měly i přes 3 metry v průměru. Už jen zdolání stromů takové velikosti bylo velkým úspěchem.
Charlie Wolf strávil 10 let studiem problematiky pily a pilového řetězu a v roce 1920 představil v rámci svých patentů první, skutečně mobilní, řetězovou pilu s elektrickým motorem. Pila byla poháněna přenosným generátorem a byla dostupná ve 3 velikostech. Kromě malého a výkonného motoru bylo třeba vyřešit i efektivní pilový řetěz. Wolfův řetěz měl dvě řady zubů, které bylo možné vyměnit. Celý řetěz se mohl pohybovat v obou směrech a využívat řady zubů rovnoměrně. Díky tomuto vylepšení bylo možné používat kratší řetězy a řetězky s menším průměrem. Docházelo tak k menšímu tření, únavě materiálu a nebyl potřeba tak velký výkon.
První modely motorových nebyly příliš praktické ani efektivní |
Přestože byly Wolfovy vynálezy obrovským krokem kupředu, velká část dřevorubců tyto novinky a mechanizaci odmítala. Co bylo dobré pro jejich otce a dědečky, bylo dobré také pro ně. Mezi dřevorubci také panoval strach z toho, že je nahradí stroje. Kvůli tomu byly Wolfovy vynálezy používány převážně mimo les - ve stavebnictví, armádě, při práci v dolech a stavbě železnic nebo lodí. Ačkoliv měl Wolf z počátku monopol, tak ve Spojených státech i v Evropě se objevovali konkurenti, kteří věřili, že časem se tyto vynálezy dostanou i do lesa.
Většina vylepšení na pilách byla na lištách a řetězkách. Samotné řetězy však stále nebyly to pravé. Běžné zuby trhaly vlákna dřeva a řez nebyl čistý. Také docházelo k větším ztrátám materiálu, řezání trvalo příliš dlouho a zuby na řetězu se musely až moc často ostřit. Právě v tu chvíli přichází Joseph Buford Cox. Původně se živil jako strojník na železnicích. Také pracoval jako mechanik s auty i autobusy. Za tu dobu se naučil hodně o motorech, svařování a dalších věcech, díky kterým se dostal i ke stavbě plynovodů nebo továren. Ačkoliv neměl vzdělání, byl velmi zdatný a vše se sám učil prakticky. Se svým bratrem se později přestěhovali do Oregonu, kde objevili úplně nový svět dřevorubců a těžby dřeva.
Joe Cox (fotografie z roku 1974) |
Postupem času Joe Cox poznával místní práci a učil se v lese s dřevorubci. Jednoho dne měl možnost vyzkoušet motorovou pilu, která využívala motor z motorky a pohybovala se na vozíku. Efektivita pily byla špatná a i s ruční pilou se strom přeřezal rychleji. To Coxovi přišlo zvláštní a tak začal zkoumat příčinu. Řešení hledal přímo v přírodě, kde narazil na tesaříka (Ergates Spiculatus). Jeho larvy v kmenech stromů vykousávají tunely a dřevo mění v prach bez ohledu na to, jestli je živé nebo ne.
První pilový řetěz Oregon |
Cox strávil hodiny pozorováním larev tesaříků a všiml si, že mají dvě velká kusadla, kterými se přes dřevo neprokousávají přímo rovně, ale ze strany na stranu. Na základě pozorování tesaříků Cox sestavil nový typ řetězu, který, stejně jako larva tesaříka, řezal ze strany na stranu a ne přímo rovně. Výsledkem byla mnohem delší výdrž řetězu bez nutnosti ostření a rychlejší řezání.
Joe Cox svůj řetěz nechal patentovat a v roce 1947 založil společnost Oregon Saw Chain Corporation, která ze začátku byla ve sklepě u jeho domu. Postupně řetěz testoval na různých druzích dřev a vylepšoval ho. V prvním roce Cox prodal řetězy za 300.000$ a postupně odstraňoval nedostatky pro použití v lese. Jeho firma stále rostla a později se musel několikrát stěhovat a zaměstnávat více lidí. V roce 1955 prodeje firmy dosahovaly už 7 milionů dolarů.
Larva Ergates Spiculatus |
V roce 1957 se řetězy Oregon prodávaly do celého světa. Kvůli tomu se změnil i název firmy na Omark (zkratka pro Oregon trademark). Řetězy však stále byly označovány jako Oregon. Roku 1980 bylo v Omark Industries pracovalo téměř 4.500 zaměstnanců a výroba probíhala v 17 továrnách v 5 zemích po celém světě.
V dnešní době jsou pilové řetězy Oregon nejpopulárnějšími a nejrozšířenějšími po celém světě. Oblíbené je mají jak profesionální těžaři tak hobby uživatelé na chalupách, zahradách, dělníci na stavbách nebo profesionální hasiči. Téměř všechny dnes používané pilové řetězy využívají tvar řezacího zubu Oregon, který vynalezl právě Joe Cox.
Kácení stromů s řetězy Oregon |